Ludmila Vaňková: Král železný, král zlatý
Ludmila Vaňková: „Král železný, král zlatý“
Přemysl Otakar byl druhorozeným synem krále Václava I. Jeho o tři roky starší bratr Vladislav byl budoucí král, který vlastnil všechnu otcovu lásku. Přemysl žárlil a také trpěl už od dětství. Byl ctižádostivý, ale trůn byl jen jeden. A na duchovní dráhu se mu naprosto nechtělo. Jeho přítel z dětských her a bratranec Filip ze Sponheimu byl také druhorozený, jeho starší bratr Oldřich vládl v korutanském vévodství, ale Filip si proto nenaříkal. Hodlal se stát vysokým církevním hodnostáře, ale vůbec si nedpíral světské potěšení, do nich horlivě zasvěcoval i mladického Přemysla.
Ve svých osmnácti letech byl Přemysl stejně vyspělý jako jeho bratr, navíc byl pěkně urostlý a velmi hezký. Vladislav se chystal ke sňatku s neteří rakouského vévody Gertrudou. Přemysl odejel v přestrojení s Filipem do Vídně. Užívali života s plnou vervou. Náhodou se setkali s průvodem Gertrudy. Došlo zde k omylu, než mohl Přemysl vysvětlit, kdo vlastně je, považovala ho dívka za Vladislava. A po komorné mu vzkázala, aby přišel na schůzku. Přemysl neodolal. I když před časem ve vzteku prohlásil, že se s Gertrudou vyspí, nyní, když byla k tom jedinečná příležitost, pomyslel, co by ho potkalo, kdyby Gertruda nemlčela, až by poznala svůj omyl, a obrnil se tak , že kromě několika polibků k ničemu nedošlo.
Jakmile přijel Vladislav s otcem Václavem, Gertruda vše prohlédla. Vladislav se sice o ničem nedověděl, ale nepohodlný svědek – mladičká komorná – musel zmizet. Nad mrtvolou té dívky opustila Přemysla vešker sympatie vůči Gertrudě, a ani později už nikdy této krásné ženě nedůvěřoval.
Po svatbě odjel Přemysl do Prahy a Vladislav s Gertrudou na Moravu. Za necelý rok se událo neštěstí – Vladislav onemocněl zemřel. Přemyslovi se otevřely všechny cesty – nyní byl on budoucí český král. Prozatím převzal vládu na Moravě a brzo tam upevnil pořádek. Situace v Čechách ho však znepokojovala – Václav už byl starší a dost slabý panovník. Přemysl s ním těžko vyjednával. Nakonec se mladík prohlásil spoluvladařem a tehdy se proti němu postavili otcovi věrní. Ale i Přemysl měl spoustu oddaných duší – zejména syny z nejlepších rodů – říkal jim orlíci. Zatímco se otec se synem škorpili, využili toho Rakušané a vpadli na Morav. Přemysl ji musel jit Bránit. Úspěšně. Nakonec se smířil s otcem, vzdal se neoprávněného titulu spoluvladaře a vrátil se na Moravu. Obával se však nového vpádu Rakušanů a sbíral vojsko. Mezitím zemřel Heřman Badenský, rakouský vévoda. Jeho žena, známá Gertruda, nebyla schopna v zemi udržet pořádek, a tak se nejvyšší šlechta rozhodla, že se rakouským vévodou stane Přemysl. Jen ten mohl zemi ubránit před nepřátelským uherským vpádem. Přemysl zahájil vítězné tažení po Rakousku. V jeho táboře ho zaujal mladičký rytíř Hagen Kuering. Přemysl mu začal říkat Palcéřík a velmi si ho oblíbil.
Byl zde však problém, o kterém Přemysl dobře věděl. Právoplatnou dědičkou rakouského vévodství byla Markéta Babenberková, která žila nyní v klášteře. Mladík problém lehko vyřešil. Ač byla Markéta již padesátiletá žena, oženil se s ní. Vystřídal sice všechny ženy z jejího fraucimoru, ale k ni se choval výborně. Nebylo dokonalejšího manžela.
Povinnosti ho však nutili opouštět Vídeň. Na Moravu opět vtrhli Kumáni. Přemysl sebral vojsko a vydal se proti nim. Jen taktak, že neprohrával. Nakonec mu otec poslal pomoc. Přemysl vyhnal nepřítele. Ještě na bojišti ho zastihla smutná zpráva – jeho otec, král Václav, zemřel. Nyní byl Přemysl skutečným králem. Druhá nešťastná zvěst mu zmařila jakoukoli naději na to, že by mu Markéta dala syna. Začal pomýšlet na rozvod. Netajil se už milostnými pletkami, ale nijak ho neuspokojovaly. Začal se zajímat o tajemnou Anežku z Kueringu, věrnou družku jeho ženy, která mu vůbec nechodila na oči. Poodhalil její tajemství – Anežka nebyl nikdo jiný než mladičký rytíř – Palcéřík. Král se do dívky zamiloval. A než se vrátil z tažení do Pruska, čekala ho v Praze Markéta se synem Mikulášem. Během několika let mu dala další tři děti. Král byl šťastný. Markéta hloupě nežárlila, naopak milovala děti i Anežku.
Ke krizi došlo, když král žádal o dispens pro děti. Byly sice uznány jako legitimní, ale žádné z nich nemělo nikdy mít nárok na český trůn. Království bylo bez dědice.
Uhři byli opět nepokojní. Král Bela i mladší král Štěpán vtrhli do Čech. Byli Přemyslem na hlavu poražení v bitvě u Kressenbrunnu. Přemysl se setkal s Gertrudou. Když viděla, že ho sama nezíská, začala ho popichovat. Z mnoho nevěst mu nabídla i polodivošskou vnučku Bely IV. Kunhutu Haličskou. Co bylo zmíněno jako krutý výsměch, vzal král doslova. Sňatkem s Belovou vnučkou by se skončily věčné boje s Uhry. Přemysl se rozhodl.
Byl mu povolen rozvoj s Markétou a stará žena bez výčitek ustoupila. Horší to bylo s Anežkou. Ta velmi trpěla, když musela s dětmi opustit Prahu.
Přemysl se oženil s Kunhutou. Od chvíle, kdy ji spatřil, ji nadevše miloval. A dívka toho byla hodna. Vůbec to nebyla divoška, naopak, její kráse a jemnosti se nic nevyrovnalo. A svého krále milovala. Jejich štěstí se zhroutilo porodem. Kunhutě bylo něco přes šestnáct let, porod byl strašlivý a děcko – syn – se narodilo mrtvé. Jakoby mezi ně vkročil stín. Nerozuměli si. Přemysl se bál jejího odporu, ona zase trnula hrůzou, že ji vyžene, když mu nedala dědice. V té době měla svého věrného rytíře, Záviše z Falkenštejna, který ji skrytě a beznadějně miloval. Těšil se z rozkolu, který mezi manželi nastal, ale ten netrval dlouho. Druhý porod přivedl na svět dceru. Kunhuta ani nevěděla, že rodila.
Přemysl upevňoval vládu v zemi. Měl možnost zaútočit na titul římského císaře, ale neučinil tak. Raději budoval hrady a kláštery, opevňoval města a podporoval je, tvořil na hranicích obranné tvrze, krutě trestal lapky a zloděje na obchodních cestách.
Při jedné cestě do pohraničí málem uhynul v močálech jeho syn Mikuláš. Král ho sice zachránil , ale upadl nepříteli do rukou. Než se z toho dostal a dojel do Prahy, předběhla ho zpráva o jeho smrti v bažinách. Těhotná Kunhuta ji náhodou vyslechla a podruhé potratila. Opět to byl syn.
Markéta Babenberková zemřela. Přemysl navštívil ji i Anežčiny bratry. Anežka pochopila, že už se s ní nikdy nechce setkat. O děti se staral, ale ženu měl jinou. A miloval ji víc. Anežka velmi trpěla, ale věděla, že už se to nikdy nezmění, a po Markétině smrti si připadala velmi opuštěná.
Přemysl už měl druhou dceru. Stále více ho zatěžovala zahraniční politika. Získal Chebsko, Štýrsko a Korutany. Ale v těchto zemích musel stále hlídat šlechtu a lámat její odboj.
Když se Gertruda opět pokusila o vzpouru, vydal se do Štýrska. Nerad – Kunhuta byla opět těhotná. Podařilo se mu urovnat spory a udržet pořádek. S nelibostí viděl, že uherský král Štěpán se opět chystá do Čech. Ale zatím se neodvážil. Až když se Přemysl vítězně vracel ze Štýrska, udeřil. Boj byl vyrovnaný. Přemysl ten útok čekal. Nakonec získal převahu a zvítězil. Ale nestačilo mu To. Celý měsíc harcoval ve Štěpánově zemi a vše lehlo popelem. Návrh na příměří na sebe nedal dlouho čekat. Opět byl uzavřen mír. Přemysl byl rád. Vše ho táhlo ke Kunhutě do Prahy. A právě když rokoval s pány o otázkách míru, přijel tryskem jeho pražský purkrabí. Kunhutě se narodil zdravý chlapec. České království mělo dědice.
26.8. 1278 Přemysl Otakar II. Padl v bitvě na Moravském poli proti Rudolfovi Habsburskému rukou Berchtolda z Emmersberku a Jana z Kozích luk.