Křížková výšivka

Ludmila Vaňková

„Rab z Rabštejna“

                V roce 1316 bylo Janovi Lucemburskému dvacet let a už šestý rok byl králem v Čechách. Eliška Přemyslovna porodila dědice trůnu. Jeho pokřtění se zúčastnil  i propuštěný a omilostněný Jindřich z Lipé. Ale ihned po křtinách odjel za Rejčkou do Hradce a nehnul se odtamtud. Bylo mu jedno, že král dlí na Moravě, že by ho měl doprovázet, nevadilo mu, že Jan z Valdeka získává stále větší vliv u dvora a zvlášť u Elišky. Byl v Hradci a byl dokonale šťastný. Ale Rejčka si uvědomovala, jak je nebezpečné, že se Jindřich straní dvora. Leckdo za tím mohl vidět nějaké spiknutí. A Eliška Jindřicha nenáviděla. Proto Rejčka donutila pana z Lipé, aby se ke dvoru vracel.

                Při jedné cestě byl přepaden a díky pomoci svého chráněnce Oldřicha vyvázl živ. Oldřich Pluh u pana z Lipé vyrostl. Jako malého chlapce ho Jindřich vzal k sobě z jedné vesnice, když se dověděl, že jeho matka byla urozeného původu. Ale jeho otce nikdo neznal. Oldřich sloužil jako zbrojnoš, později jako správce pana z Lipé. Bohatl. Na svůj původ nezapomínal, ale nijak mu to nevadilo. Až do chvíle, kdy se seznámil s Radmilou, neteří Póty z Potštejna. Pomohl jí, když ji přepadli lapkové na cestě a dovedl domů. Byl pozván ke stolu, jenže pod vymyšleným jménem Oldřich z Vranova. Pyšný pan Póta ho považoval za příbuzného pna z Lipé. Radmile se Oldřich také líbil, o to víc, že ji zasnoubili se šedesátiletým panem ze Žampachu. Začali se spolu tajně scházet.

                Jindřich z Lipé navštívil Petra z Rožmberka, aby s ním uzavřel dohodu. Obával se o svůj život, přepadení ho poučilo. Jan Lucemburský byl v cizině a Eliška s Valdekem ho chtěli zničit. Petr s dohodou souhlasil. Eliška ho sice přetáhla na svou stranu sňatkem s Violou, ale dnes už Petr věděl, že udělal chybu. Viola ho nemilovala. Už před sňatkem s Václavem III. se zamilovala do Záviše ze Svojanova. Když ovdověla, uchýlila se do kláštera, odkud do Svojanova nebylo daleko. Se Závišem se stýkala. Eliška o tm věděla, ale nikdy ji ani Petra nenapadlo, že Viola má se Závišem dvě děti. Z obavy o jejich život souhlasila se sňatkem s Petrem z Rožmberka. Za Záviše totiž nebyla provdána. Ale život na Krumlově byl pro ni krutý. Pan ze Svojanova tam občas coby purkrabí zajížděl, ale děti neviděla nikdy.

                Za nějaký čas se pan ze Žampachu dozvěděl, že Radmila se stýká s Oldřichem, a dojel k Pótovi, aby zrušil zasnoubení. Rozzuřený Póta zjistil, že Oldřich je vlastně nevolník, s Mikulášem z Potštejna pak ztýrali Radmilu, že prozradila místo schůzek a Oldřicha chytili. Nejdřív ho mučili, pak ho chtěli nechat roztrhnout koňni. Na poslední chvíli si to Póta rozmyslel, bál se hněvu pana z Lipé. Mladíka pohodili v lese. Tam ho našla dívčina z vesnice a ukryla ho u své staré tety, která Oldřicha vyléčila. Trvalo to skoro půl roku, ale Oldřich byl zase zdráv. Dívce říkal Skřítečku, jmenovala se Zuzana a do Oldřicha se hluboce zamilovala. I on ji měl rád, ale chtěl se vrátit k panu z Lipé. Když opouštěl vesnici, netušil, že Zuzana je těhotná.

                Jindřich ho zase rád viděl. Nepřátelství mezi ním a Eliškou bylo otevřené. Vládychtivá Eliška využívala Janovy nepřítomnosti a chtěla všechnu moc pro sebe. Ale Jindřich nezahálel. Po dohodě s Rožmberkem zasnoubil Rejččinu dceru s javorským vévodou a v Hradci se usadila slezská posádka. Eliška ujela se synem na Loket a aby si udržela moc nad panem z Valdeka, stala se jeho milenkou. Jan Lucemburský se vrátil do Čech. S ozbrojeným průvodem si vynutil vstup do hradu a Elišku zajal. Neměla šanci. Všechno panstvo bylo proti ní – jen Valdek zůstal. I Rožmberk od ní odpadl, neboť Viola zemřela, a on se oženil – tentokrát se sestrou Jindřichova přítele Vartenberka.

                Rejčka provdala dceru a usadila se natrvalo v Brně. Pan z Lipé přenesl většinu povinností na Oldřicha a byl u své paní. Ale jednou se s mladíkem nepohodl a Oldřich odešel uražen. Náhodou zabloudil do vesnice, kde ho zachránili, a našel Zuzanku. Pochopil, že malý synáček je jeho. Vzal dívku, odvezl ji do svého dvorce a začal žít jako obyčejný zeman. Vydržel to pouhé dva roky. Když pro něj přijel pan z Lipé, odjel s ním do Prahy. Jeho hvězda začala stoupat a později to byl spíš pan z Lipé, kdo se občas zastavil u osamělé Zuzanky.

                Oldřich získal úřad podkomořího – král si ho skutečně velmi oblíbil. Pan z Valdeka zemřel. Eliška se ve zlém rozešla s Janem, a ten opustil Čechy. Správu země vložil do rukou Jindřicha z Lipé, který se tak znovu stal prvním mužem království.