Vlastimil Vondruška: Sběratelé ostatků
Romány z českého středověku mají mezi čtenáři velkou oblibu především i díky skvělým českým autorům, kteří se věnovali tomuto žánru. Mezi nejoblíbenější v posledních 40 letech bezesporu patří Ludmila Vaňková, která nám dokáže český středověk přiblížit především díky skvěle vystavěným psychologickým profilům hlavních postav. Na její dílo v posledních deseti letech navazuje Vlastimil Vondruška.
Kniha: „Sběratelé ostatků“
Autor: Vlastimil Vondruška
nakladatelství MOBA, rok 2006, stran 440
Ač tomu název přímo nenapovídá, vypráví kniha příběh středověkého univerzitního studenta Martina ze Stvolna. Po studiu na Sorboně ho jeho tamější pověst a finanční situace donutily k návratu do Českých zemí. Francie mu poskytla nejen nedokončené vzdělání, ale i první vojenské zkušenosti v žoldnéřském vojsku. Jeho cílem bylo co nejdříve získat magisterský titul, aby neměl nouzi o peníze a mohl žít tak, jak si zaslouží.
Prozatím však dřel bídu s nouzí a nebýt jeho trubadúrského talentu, asi by to s ním brzy skončilo špatně. Ve službách madame místního nevěstince se mu nevede špatně, ale toto počínání se nelíbí univerzitním prelátům. Martin je postaven před hotovou věc, buď se za nekřesťanské peníze, které stejně nemá, postaví před zkušební komisi, u níž nemá díky své pověsti šanci magisterské zkoušky složit, anebo odejde z univerzity dobrovolně.
Martin volí druhou možnost a díky svému mecenáši z řad šlechty se dostává do Třeboně. Zde se zamilovává do katovy ženy Johanky, která jej sice také miluje, ale kvůli svému muži jej odmítá. Martin se díky svým vojenským zkušenostem a svému mecenáši stává velitelem obrany města před nájezdníky z Německa. Dobře se osvědčuje a získává ve městě neotřesitelnou pozici. Všímá si ho dokonce i sám král Karel IV. Protože je Martin trnem v oku třeboňským měšťanům a především pobuřuje svým veřejným vztahem s katovou ženou, povolává jej Karel do Prahy do svých služeb. Císař Karel má zájem o relikvie a usmyslel si, že Martin má dostatek důvtipu a zkušeností, aby mu je poctivě opatřil. Martin souhlasí pod podmínkou, že s ním a jeho družinou pojede Johanka. Toto přání se však na cestě po Německu málem stane Johance osudným, když potrácí Martinovo dítě a sama přitom málem umírá. Družině se na poslední chvíli podaří dostat ji do kláštera, kde se při vidině smrti s Martinem oddá, přestože je stále vdaná. Martin Johance totiž nalhal, že její muž zemřel.
Když se udělala Johance lépe, pokračoval Martin, i když nerad, bez ní v cestě za ostatky, která ho přivedla až do Benátek. Zde využívá svého trubadúrského umění, aby si získal dceru dóžete, která ho dostane k těm nejvzácnějším ostatkům. I zde je však jeho úspěch dvojsečný, a tak Martin prchá zpět do českých zemí. Protože přiváží Karlovi ten nejvzácnější ostatek, jaký mohl získat, rozvádí král Johančino manželství a prohlašuje Martina nejen jejím manželem, ale i šlechticem.
Vondruška dokáže svým poutavým vyprávěním přiblížit český středověk jako málokdo. Soustřeďuje se nejen na příběh, ale i na poutavý popis způsobu života. Zaujal mě především způsob, jakým píše o ženách. Z chování postav cítíme, že postavení ženy ve středověkého společnosti nebylo valné a ani sám autor jim nepřisuzuje důležitější úlohy než být milenkou nebo k sňatku vhodnou dědičkou, která svůj ambiciózní pokus o dosažení univerzitního vzdělání vzdává právě kvůli lásce.
V jeho vyprávění nacházíme menší trhliny a krkolomná propojení jednotlivých „etap“ hrdinova příběhu, které připomíná složité pospojování v Dumasově Lady Hamiltonové, avšak není tak křečovité jako to, které nacházíme v Sapkowského Narrenturmu, který se věnuje stejnému tématu.
hodnocení: 9/10